Vydáno: 03.11.2002 Autor: Ulrike Dostal
S blížícím se summitem NATO se chopili politici a média opět své možnosti znovu vytýčit pomyslnou hranici mezi normálními, poslušnými občany a těmi nebezpečnými, všeho schopnými zrůdami, kteří si nechají říkat demonstranti. Celkem úspěšně a s nekončící trpělivostí vtloukají obyčejným lidem do hlavy, že jich se ta hrozná mela v ulicích absolutně netýká, maximálně v tom negativním smyslu, kdy banda krvežíznivých vandalů netouží po ničem jiném, než rozmlátit zrovna ten jejich dům na cucky, lépe řečeno na cihly a kostky, které ještě s neuvěřitelnou drzostí hodlají vrhat na ochránce zákona.
Nebozí policisté jsou jen touto představou patrně natolik citově zasaženi, že nechtěně a s dobrým úmyslem zřežou kdekoho v dosahu zorného pole svých helem. Možná to zní jako přílišná nadsázka, ale velké množství médií podobné demonstrace ani jinak komentovat nehodlá. Samozřejmě se asi nezvládnou přiblížit dojemnosti TV Nova, která po pikantně a dle potřeby sestřihaných záběrech pustí třínohého jezevčíka, hrajícího fotbal se slepou kočkou. Nechci naznačit, že bych měla výhrady vůči štěstí zmrzačených zvířat - jen se mi zdá kvalita podobných záběrů se šťastně si hrajícími zvířátky kolikrát lepší, než většina novinových a televizních zpráv o demonstracích a důvodu jejich pořádání.
Zásadním problémem však je, že spousta lidí bere tato média jako jediný zdroj informací a bez rozmyšlení některé i do očí bijící lži a dezinformace hltá jako posvěcenou pravdu. Reportéři se opravdu naběhají, aby sehnali zcela nejtupějšího, pokud možno drogami omámeného jedince, jemuž by nacpali kameru před obličej a udělali tak z lidí, jenž projevují svůj nesouhlas - v tomto případě s hromadným zbrojením a odstřelováním civilních cílů, naprosté zmatence. Zároveň tak získají tvář nezávislých médií, které dají i protestujícím možnost se veřejně vyjádřit.
Hlavním cílem zpráv, které nám s ohromnou noblesou a dramatickými výrazy v obličejích sdělují, je izolovat širokou veřejnost od konkrétního problému, svést pozornost na to, že „v Praze davy ničí ulice“ a už se dál nezabývat důvodem, proč se v té Praze vůbec něco děje. A lidé, mnohdy nemají chuť ani sílu nad tím přemýšlet, tak oddaně konzumují obrazy z blikajícího zářiče, rozčilují se nad tou „hrůzou“ nebo jsou lhostejní.
Na jednu stranu chápu, že málokomu se chce přemýšlet po dvanácti hodinách strávených u bzučícího pásu či po šichtě vaření kafe, strnulého úsměvu a téměř povinného nastavování pozadí k ruce šéfa. Jenže to je pravý účel! Vymýt mozky, ukořistit i poslední trošky zdravého a svobodného úsudku, poštvat lidi proti sobě. Přestože je někdy velmi těžké udržet pozornost i k jiným věcem, než jen jak sehnat dost peněz na jídlo a nájem, musíme se snažit zachovat si alespoň možnost získávat informace z více zdrojů, než jsou oficiální média, a až potom si vytvořit vlastní, nezprostředkovaný názor.