Louis Brandeis, bývalý soudce amerického nejvyššího soudu, jednou napsal, že „obava z vážné újmy sama o sobě nemůže ospravedlnit potlačení svobody slova a sdružování. Lidé se obávali čarodějnic a upalovali ženy. Funkcí svobody slova je osvobodit lidi ze sevření iracionálního strachu.“ Není tomu tak v roce 2002, protože iracionalita a indoktrinace se dobře prodávají. Rozhovor Diany Sawyer z ABC s para-psychologem, který hovoří s „mrtvými“, byl pro televizi vysoce výdělečný. Americké mediální kruhy pravidelně přinášejí nepodložená vládní tvrzení o schopnostech teroristů udeřit a ohrozit obyvatelstvo. Ignorují a dokonce zesměšňují zprávy o pokojných anti-establishmentových protestech po celém světě i zde v USA. Rozkládají na témata, která potěší zadavatele reklamy a zvýší zisk. Přebírají dny nebo i týdny staré příběhy ze zahraničního a obchodního tisku a tvrdí, že se jedná o jejich story. Bombardují naše domovy poselstvím „tak se přes to přeneste“, ať už „to“ je volební podvod, selhání zpravodajských služeb nebo armády, nebo zločiny korporací. V tomto prostředí nebude trvat dlouho a nějaký odvážný americký autor napodobí Czeslawa Milosze a napíše americkou verzi „Uvězněné mysli“.

S několika cennými výjimkami, zejména regionálními novinami, nezávislými internetovými portály jako Independent Media Center a komunitními médii jako Pacifica, americké tiskové a televizní orgány od New York Times až po Los Angeles Times, od NBC k Fox a od AM k FM rádiím, ze sebe vyplivují odporný a banální guláš informací, který otupuje mysl, homogenizuje myšlenkový proces amerických občanů a vybízí k podpoře „válečného úsilí“. Takzvané „zpravodajské programy“ se snaží uklidnit a ujišťovat občany vprostřed změn, bouří, nákupních horeček a vražd. Ať už se jedná o počasí, dálnice, zbraně, auta, potraviny, všechno moderátoři obdařují vlastním charakterem, jako kdyby tyto „věci“ byly uvědomělými entitami. Jak Herbert Marcuse inteligentně zdůraznil, v tomto prostředí lidé nevidí sami sebe, ale projektují se do „věcí“. Diváci jsou pro americké mediální zájmy zbožím. Myslet se přitom nemusí.

Fantazie je skutečností

Namísto toho, aby podávaly zprávy, kolik lidí bylo zabito z řad nejrůznějších lidových hnutí odporu proti Amerikou podporovaným diktátorům po celém světě, zpravodajské sítě nás nyní informují o tom, jak dobře ekonomicky si vedou biografy. Není divu, když si uvědomíme, jak jsou zpravodajské sítě úzce svázány s hollywoodskou říší infotainmentu. Dokonce PBS není imunní vůči takové korporační infiltraci, přestože chce, abyste si mysleli něco jiného kvůli jejím značným obtížím. Vezměme si dejme tomu nedávné odporné zacházení s hostujícím autorem a zakladatelem Wall Street Week Lousem Rukeyserem. Protože AOL Time Warner nemohla na své CNN najít časovou prodlevu, do které by vsunula svůj magazín „Fortune“, jednoduše zrušila Rukeyserovu show a nahradila ji tímto magazínem. Dokonce i obávané dokumentární pořady PBS nejsou imunní vůči takovým korporačním mocenským zásahům. Vysoce kvalitní enviromentální pořad Nature byl přinucen, aby vyhodil své dlouholeté moderátory ve prospěch osobností jako Julia Roberts a Meg Ryan, jejichž hlavní příspěvek k enviromentálním studiím bylo stěžování si, že život v Mongolsku a Thajsku asi není tak pohodlný jako v Beverly Hills, California.

Není tedy překvapivé, že americké mediální kruhy nadšeně začleňují všechny aktivity, které do jejich kapes sypou peníze, ale žádnou, která činí opak, nic, co by šířilo jakoukoli novou nebo kritickou myšlenku. Americké mediální kruhy jistě mají svůj ekvivalent (v přírodním světě) – retroviry, jejichž vrozenou metodou je schopnost podvést hostitelskou buňku, aby pracovala v klidu dál, jako kdyby retrovirus byl jejím důvěryhodným přítelem a stoupencem.

„Pracujeme pro vás!“, vykřikuje NBC News Channel 4, vlastněný korporací General Electric, usazený na washingtonském mediálním trhu. „Vy a Channel 4 pracujete společně“, je jeho heslem. „Začněte svůj den v pět hodin ráno společně s námi“, prohlašuje NBC a snaží se přesvědčit své diváky, aby s ní také ukončili den v jednu hodinu v noci. Stejný refrén zní v pobočkách CBS, NBC a ABC. Končit den společně s televizí znamená podrobit se blábolení v nočních talk show s Jay Leno a Dave Lettermanem, plazícími se před slizkými politiky jako Dickem Cheneyem a Johnem Ashcroftem. Pokud už z toho nechytíte pořádnou kocovinu, pak tedy ohlupující reklama a „zprávy“, vsunuté mezi ní, z čehož se skládá jakékoli televizní nebo rozhlasové vysílání v režii amerických mediálních kruhů, vás srazí do naprosté opilosti. Žaludek zvedající směska politiky, pop-music, komedií, vražd, real-tv, Hollywoodu, „zpráv“, „obrazových reportáží“ – promíchána s lepivou komerčností, zahrávající si se zrozením, smrtí a životem, prosazovaná vlastníky a moderátory infotainmentu, se stává nejdrsnějším žoldnéřem v celé historii kapitalismu. Co je ještě smutnější, tato zpravodajská šaráda je hrána jedinci, jejichž inteligenční kvocient se nachází hluboko pod IQ nejlépe placených profesionálních sportovců v USA.

Vprostřed této ubohoučké šlichty k vám přichází ořezaný sedmnáctiminutový zpravodajský blok, skládající se ze 750-slov dlouhých propagandistických řečí, maskovaných jako komentáře. V říši AM a FM radiových stanic se jede na tří až čtyř hodinové urážlivé komentáře, promíchané s připitomělým blábolením s politiky, snažícími se zvýšit svoji popularitu. Ukázkovým příkladem je ranní blok Viacomu – přenášený MSNBC – s vysušeným Donem Imusem jako moderátorem, který se pomalu rozpadá jako nějaká stará kocábka. Nejen že nabízí prostor pro lidi jako bývalého izraelského ministerského předsedu Benjamina Netanjahua, aby obhajoval nutnost zavraždění Jásira Arafata, ale přesvědčuje i další profesionální žurnalisty, aby napomáhali takovým polemikám, z nichž očividně čiší politická objednávka.

Stejný scénář se odehrává na CBS, ABC, Fox, MSNBC, PBS a stovkách dalších kanálů, v novinách a na vlnách rádií po celé zemi. Tak to funguje v amerických mediálních kruzích, které po zářijových událostech neustále opakují dokola termín Al-Kajdá a v souladu s propagandisty současné americké vlády se snaží transformovat americké obyvatelstvo k obrazu svému. Můžeme ale vinit parazita za to, že přinutil svého hostitele choval se povolně, když se jedná o americkou veřejnost?

Kdo vám říká, co si máte myslet

Journalism Review and Media Channel z kolumbijské univerzity stopuje vlastníky a lokaje amerických mediálních kruhů na adrese http://www.cjr.org/owners a dále www.mediachannel.org a návštěva těchto stránek je velice poučná. NBC, loutka v rukou General Electric, vlastní celý zástup subjektů, od finančních institucí ve Francii, až k telefonním společnostem v Maďarsku. General Elextric je partnerem Starbucks Cofee v Talk City. ABC sídlí pod střechou společnosti Walt Disney. ABC nedávno vysílila investigativní pořad na World News Tonight o tom, zda je možné cestovat v čase. Nejednalo se však o skutečný pořad, ale reklamu na film: Disney připravoval uvolnění svého remaku filmu „Stroj času“. Disney rovněž vlastní podíly v ropných a plynařských společnostech.

New York Times vlastní Boston Globe a má podíly ve sportovním byznysu, týmu Boston Red Sox. Viacom je vlastník CBS a provozuje všechno od vlastnických práv na Star Trek až k Spelling Television. Washington Post spoluvlastní International Herald Tribune společně s New York Times a společně s LA News vlastní svoji zpravodajskou agenturu. Gannet, vydavatel USA Today, vlastní „státní“ publikace US Army Times, US Air Force Times a Navy-Marine Times, stejně jako Defense News a Military Market. Je rovněž partnerem zbrojařské korporace General Electric v internetovém byznysu.

A pak zde máme Washington Times Newspaper Církve sjednocení, uvedený jako „projekt“ dokonce na internetové stránce reverenda Moona. Washington Times společně s Dow Jones Wall Street Journal (Jones vlastní rovněž 20 dalších novin po celých Státech), se koří mocným silám – bohu, penězům, korporacím a republikánům, přestože ne vždy v tomto pořadí. Reverend Moon tvrdí, že ho v roce 1935 navštívil Kristus a podle internetové stránky Církve sjednocení „Ježíš ho požádal, aby dokončil úkol ustavení božího království na zemi a přinesl mír všemu lidstvu“. Bush první a Bush druhý zřejmě souhlasí s Moonem. Starší z Bushů byl Moonem placen jako profesionální řečník a mladší Bush v prezidentské debatě prohlásil, že Ježíš Kristus byl největším filosofem celé historie. Konečně, žádná zmínka o médiích by nebyla úplná bez Fox News Corporation. Jak informuje MediaChannel, impérium Ruperta Murdocha je přesně tak rozlehlé, jak on tvrdí: „Náš dosah zabírá celý svět. Působíme na lidi od okamžiku, kdy vstanou, do té, doby, než jdou spát“.

Co dělají média v zákulisí?

Incestní vztahy v amerických médiích jsou tak očividné, že když ještě přidáme jejich posluhování současné prezidentské administrativě a armádě, tak není vůbec překvapivé, že události jsou strukturovány tak, aby byly v souladu s americkou ekonomickou a zahraniční politikou. Nedávný Amerikou podporovaný státní převrat ve Venezuele odhalil zájmy amerických mediálních kruhů jako vědomé spoluviníky v obelhávání americké veřejnosti. Novinářská organizace FAIR (na adrese www.fair.org) dokumentovala následné vpravdě služebné zpravodajství tištěných médií:

„Když část venezuelské armády přinutila prezidenta Hugo Chaveze minulý týden odstoupit, redakční rady několika nejvýznamnějších amerických deníků poslušně následovaly americkou vládu a nadšeně přivítaly tuto zprávu. Ve svém úvodníku z 13. dubna New York Times triumfálně prohlásily, že Chavezova ´rezignace´ znamená, že ´venezuelská demokracie již není ohrožována potenciálním diktátorem´. Times, okatě se vyhýbající slovu ´státní převrat´, vysvětlily, že Chavez ´odstoupil poté, co zasáhla armáda a předala moc respektovanému podnikatelskému předákovi´. O tři dny později se Chavez vrátil k moci a Times vydaly druhý úvodník (16. 4. 2002), v němž se napolo omlouvaly za to, že se nechaly unést“.

Když korporační giganty převezmou zpravodajské sítě, prvními obětmi jsou jejich zahraniční dopisovatelé. Tito novináři již nejsou potřeba, aby budovali základnu zdrojů a kontaktů v různých hlavních městech a finančních centrech. Výsledkem je, že sítě v otázce „zpráv“, které nejsou více, než propagandou, stále více závisí na vládních mluvčích. Vezměme si například Afghánistán. Korporační žurnalisté a novinoví reportéři jsou uvězněni v Kábulu, protože američtí vojenští plánovači je přesvědčili, že venkov není bezpečný. Novináři nemají žádné další informace a postrádají jakékoli místní kontakty, takže zůstávají v Kábulu a spolehlivě okopírují jako „zprávy“ každé prohlášení, vyzvracené armádním důstojníkem pro styk s veřejností. Jak Robert Young Pelton naznačil ve svém interview pro www.salon.com:

„Podívejte se, armáda média nenávidí. Obtížným problémem je, že bychom měli jaksi žít a zemřít pro Ústavu, ale jedním z prvků Ústavy je svoboda tisku – právo demokratické veřejnosti rozhodovat se na základě svobodného přísunu informací, bez cenzury, bez toho, aby někdo přepisoval události. V podstatě již od vietnamské války si armáda uvědomila, že tisk je nepřítelem, protože tisk je ve skutečnosti rychlejší a inteligentnější, než ona sama. Tisk může zhodnotit vojenskou situaci dlouho předtím, než si armáda vůbec uvědomí, co se děje.“

Tento příběh se odehrával poté v mnoha městech a zemích celého světa. V loňském červnu si světová média koupila příběh, vydaný nepálskou vládou, že zamilovaný, opilý a poblázněný korunní princ postřílel celou královskou rodinu, včetně své matky a otce – krále a královny. Nikdo nepodal zprávy, že nový král a nový korunní princ jsou brutální zločinci, kteří zemi proměnili v podstatě na pouhou provincii sousední Indie. Hollywoodem inspirovaným médiím se zalíbila zpráva ve stylu O. J. Simpsona a tak se bez jakéhokoli nezávislého vyšetřování rozhodla, že vládní vysvětlení je postačující. Ve Washingtonu, D.C., se odehrává stejný příběh.

Přepisovat události

Nedávný propalestinský a antiglobalizační pochod ve Washingtonu byl nečestně ignorován americkými mediálními kruhy. Pouze C-SPAN jej živě přenášel. Nicméně, když se počet účastníků přehoupl přes 75.000, C-SPAN přerušil živé vysílání a přinesl tři dny starou řeč předsedy Mezinárodního měnového fondu. C-SPAN nepochybně jako mnoho dalších sítí, které v minulosti přinášely nestranné pokrytí událostí na Středním Východě, pocítil hněv mocné lobbyistické skupiny, nazvané CAMERA – Committee for Accuracy in Middle East Reporting in Americe – téměř přímé propagandistické prodloužené ruky izraelské vlády, známé tím, že tvrdě napadá všechny novináře, kritizující Izrael. CAMERA také efektivně používá své finanční zdroje, aby srovnala do latě všechny váhající mediální elementy.

Dalším nebezpečným trendem je závislost kabelových televizí na Bushovi. Tři loutky kabelového vysílání – CNN, FoxCable a MSNBC – všechny přeruší program a začnou živě vysílat, jakmile si Bush vyrazí do hor nebo někde vystupuje z helikoptéry. Nedozvíme se nic o korekturách přepisů hovorů z Bílého domu členy mediálních týmů, zakrývajících Bushovy hrubé intelektuální chyby na tiskových konferencích a při projevech, kteří ve skutečnosti přepisují události. Americkým vojenským tahům na podporu selhavšího vojenského převratu ve Venezuele se věnovalo mnohem méně pozornosti. Historie oplývá příklady autoritářských vůdců, obklopujících se kamerami a jednostranným zpravodajstvím. Vzpomeňme si na to, jak Leni Riefenstahlová neustále filmovala Hitlera a jak se toto zpravodajské pokrytí dostalo do každého německého kina – nebo sovětské takřka neustálé zpravodajství o Brežněvovi, Andropovovi a Černěnkovi. Pokaždé, když navštívili továrnu na traktory v Minsku nebo drůbežárnu v Kyjevě, zpráva se ocitla na prvním místě v nočním pořadu „Vremja“.

Jak američtí vojenští plánovači, politici a korporace pokračují ve své globální pacifikační kampani proti nyní již vymyšlené Al-Kajdě, naplánovali invazi do Iráku a patrně do dalších států Osy zla. Za účelem dostatečného nashromáždění veřejné podpory pro ničím neohraničené americké vojenské operace – z nichž se magicky objevují nové využitelné trhy – se válečnému stroji dostává nadšené podpory ze strany amerických mediálních kruhů, jejichž úkolem je zdá se udržet veřejnost zaměstnanou a přizpůsobivou. Ve skutečnosti se většina Američanů staví k válce mimořádně nepřátelsky, ale americké mediální kruhy, na něž se spoléhají, že jim dodají materiál k přemýšlení, jsou integrálními činiteli americké válečné propagandy a současné indoktrinace veřejnosti. Nacistický činitel Hermann Goering by se v USA v roce 2002 cítil jako doma, když americké mediální kruhy potlačují nesouhlasná stanoviska a přispívají k přeslavnému vítězství velké Vlasti:

„Proč tito lidé tak samozřejmě nenávidí válku“ Proč by měl nějaký vesnický balík riskovat svůj život ve válce, když to nejlepší, co ho může potkat je, že se domů vrátí celý? Obyčejní lidé přirozeně nechtějí válku, ani v Rusku, ani v Anglii a v tomto případě ani v Německu. To je pochopitelné. Ale koneckonců jsou to vůdci zemí, kdo určuje politiku a vždy je velice snadné sebou strhnout lidi, ať už se jedná o demokracii, fašistickou diktaturu, parlamentní systém nebo komunistickou diktaturu… Ať už se projevují jakkoli, lidi je vždy možné přivést k poslušnosti ke svým vůdcům. To je snadné. Vše, co jim musíte říci, je to, že na ně někdo zaútočil a odsoudit pacifisty za nedostatek vlastenectví a ohrožování vlasti“.

Autoři: John Stanton je virginský autor, píšící o otázkách mezinárodní politiky a Wayne Madsen je washingtonský investigativní novinář, který často píše na téma občanských svobod a lidských práv.